| Dyž sem já šel po Brnečku |
| Dyž sem já šel po Brnečku, po malé straně, dívala sa panimáma z okénka na mně. Že má céru jako květ, lesti já ju budu chtět. Dáte-li mně dva tisíce nech je moja hned. Vyhlédala její céra z okénka na mně, zakývala prstem svojím, dojdi si pro mně. Já su panna jako květ, estli ty mě budeš chtět, |:dám ti k růži:| dám ti přivonět. Voněli sme k téj růžičce, dlúho do noci, nebylo nám v téjto chvíli žádnéj pomoci. Panimámo nechte si, dva tisíce ba aj víc, já si veznu vašu céru k nám do Kunovic. |
| text vložil/a Henry |
| vytvořeno: | 2009-01-03 16:58:02 |
| změněno: | 2009-01-03 16:58:02 |